Mražený Vlkodlak

7. ledna 2011 v 20:50 | Upír -_- |  Básničky
Z jedné vzdálené autobusové zastávky, 
dnes plynně plynuly nadávky, 
neb ve všem tom sněhovém a větrovém zmatku, 
bylo opomenuto utrpení zmraženého zadku. 

Bus se šine, překonává pražské závěje, 
ale kdo ví, kdy na zastávku dospěje. 
Jako kdyby to snad autobusákovi dělalo radost, 
avšak zmrzlý to zadek je věru divné učinění za dost. 
Vlkodlak stepem v zimě a vichru si krátí chvíli, 
mezi jednotlivými prvky vlivem omrzlin kvílí. 
Teď představa ďábelská jí velmi láká, 
doma v teple proklít kouzlem voodo autobusáka. 
"Uvařit! Né, sežrat mravenci, to se pro něj hodí, 
kde ten chlap sakra je se záchranou lodí?!" 
Tu spatří v dáli, na druhé straně ulice, 
stojí pěkně v koutě kafevarná krabice! 
A teď tu máme i bez Hynka, Jarmily a Viléma, 
celkem strastiplné dilema. 
Přeběhnout či nepřeběhnout? To je oč tu běží! 
A neb zimou zkřehlé nohy bývají vždy svěží. 
Rozhodne si pro horký nápoj na druhou stranu ulice jíti, 
v zimě rázem povyšuje to sladké horké pití. 
Přeběhne ulici a začne mezi nápoji ten teplý hledat, 
Vhodí, zmáčkne, ale stroj rozhodne se jí ho nedat. 

V šeru vánice světélko u nápisu "došlo" se rozsvítí, 
Vlkodlak myslela, že snad upadne do kvítí. 
"Takovejch s_____ tady maj, 
Alé né ten pitomej horkej čaj!" 
Hodina minula, busák furt v háji, 
to se vám pak velmi morbidní sny zdají. 
Zdají, ano, klidně i ve stoje, 
jak ten pán letí po hlavě do hnoje. 
Zima mrazí její dech, 
Zima proudí ve třech zdech, 
obyčejné to MHD budky, 
ze které vedou dva kamenné schůdky. 
Tu v dáli se zjeví dvě tlumená světla, 
možnost tu není, že by se spletla. 
I milé vám přijdou ty busové zplodiny, 
Když si na něj počkáte pod nulou dvě hodiny. 
Nastoupila vesele, šťastně a s radostí, 
(radostí velikou, přímo až od kostí!) 
Žena za volantem na ni srdnatě zuby vycení, 
Jak kdyby se konalo celostátní focení. 
Jen za jedno je vděčná té zpožděné busačce, 
že se jí nezlomí autobus v zatáčce. 
 

Vrabec

7. ledna 2011 v 20:48 | Upír -_- |  Básničky
Dnes Vám povím pohádku, 
o roztomilém zvířátku, 
Vrabčák bude hrdinou mým, 
jak pere se s osudem svým. 
Parné to odpoledne bylo, 
stačila minuta, a už lilo, 
a když se mraky vylily, 
vylezly na povrch žížaly. 
Tu přichází hrdina na scénu, 
jež viděl na hlíně proměnu. 
Žížalu ulovil, jen to mlasklo, 
jako když foťáku sklíčko prasklo. 
Kořist svou nese si, hrdě a pyšně, 
letí jak netopýr, téměř neslyšně. 
Sousedka jedna z okna prachovku klepe, 
mluví cos ke svojí babičce slepé, 
tu náhle z ruky jí prachovka vyletí, 
nadává na všechno, nadává na smetí. 
A trochu humoru tomu teď dejme, 
Vrabce i s žížalou pěkně to sejme. 
Prachovka těžká je, těžké je i smetí, 
Vrabec i s žížalou za skřeků dolů letí. 
Pánové pyšní a pánové majetní, 
tlustí a oškliví, a přece záletní, 
sesedli se všichni v terase pěkné restaurace, 
by projednali lecjaké rozkošné situace. 
Je třeba vyřídit, kdo konkurenci zabít nechá, 
čistě a bez svědků, dodávka kokainu spěchá. 
Jeden pán, a to obzvláště tučný, 
užije svůj hlas toť velice zvučný, 
A řkouc si o doutník, knír si hladí, 
přemýšlí jak splatit manželčin kostýmek hadí. 
Jiný zas v duchu chlípně si počítá, 
jak otráví manželku, co nevěru mu vyčítá. 
Aneb vše to, co vás do vysokého místa staví, 
vyžaduje vždy uhlazené mravy. 
Najednou cosi na stůl jídelní jim dopadne, 
Číšník to spatřil, myslel že infarkt ho drapne, 
Vrabčák se z ošatky s příborem zvedá, 
žížalu přitom ze zobáku nedá, 
V klidu se oklepe, by své tělo krapet zpořádal, 
číšník si rve vlasy za rohem opodál. 
To co teď pánům asi dosti chuť kazí, 
Je jak jim do jídla vrabčák čmelíky hází. 
Tu pán s tlustým a huňatým knírem, 
snaží se odehnat vrabčáka s mírem, 
Vrabčák se odehnat nechá, a ač ho to velice rmoutí, 
vznese se do vzduchu, nevšimne si jak se žížala kroutí. 
Chudák vrabčák, nemá to snadné, 
žížala za vzletu na pleš tlusťocha mu spadne. 
Pánové u stolu začnou se smát na plná kola, 
velice baví je, dělat z kolegy vola. 

Toho to ale už toliko nebaví, 
Tedy se rozhodne, že devítkou to zastaví. 
Číšník ten běží pryč, a přitom křičí, 
Že přitom podnik celý ničí. 
Vrabčák ten teďka si spravuje hnízdečka výstelku, 
zpívá si, cvrliká, by přeřval opodál přestřelku, 
žalostně cvrliká, že žížalu takhle ztratil, 
ani neví, kolik mafiánů tím vlastně zabil. 

Dobré vědět...

26. dubna 2010 v 19:54 | Upír -_- |  Básničky

Jak ví malá Janička,
za Boleslaví je chemička,
ale jak říká zase Magda,
ví, že to není pravda.

Za Boleslaví skutečně chemička stojí,
každý (alespoň trochu) chytrý občan se jí bojí.

Kousek za chemičkou teče řeka,
ale kdo ví, jestli jí neprotéká.

Malé děti se jí nebojí,
a nedá se říci, že jim za to nestojí,
chtějí pouze a jedině,
ten duhový odlesk na hladině.

A nebýt té nafialovělé barvy,
neměli bychom nový druh larvy!
Větší, silnější, a dokonce létá!
Vědcům od Lukovan hlavy splétá.

Ach ta barva, no a ta vůně!
...nebýt těch zvířat chcíplých u tůně,
hned chodila bych se tím vonit,
leč nechci tahat za krátkou života nit.

Chemičku vlastní moc milý pán,
co za paní radní již deset let je vdán.
Každých deset minut mu stojí na stole Bourbonu decka,
sedí a sleduje jak v potůčku hrají si sousedovic děcka.

Avšak každému jednou humor a štěstí dojde,
tedy, většinou až po tom, co si pro něj smrtka dojde,
Ale osud - tvá karma, nevyzpytatelná je,
Nevíš, kdy a kdo se ti na boty vyblije.

Šel si tak jednou zastřílet do lesa,
když na něj začala slítávat tělesa,
tělesa pro neznámá - houmlesí finance!
(Padaly na něj holubí stříkance.)

Pan zámožný, ošívati se začal z prudka,
byť k jeho neštěstí za ním stále mravenčí kupka,
zakolísal, a plně zdařilo se mu ji rozsednouti.
No a co mravenci, když se jim barák hroutí?

Po pár vteřinách poznal, že to je i není,
neškodné, slabé, přechodné mravenčení.

*Děti důležité info, měly byste znát,
že v tuto chvíli měly byste řvát!*



 


Příteli

26. dubna 2010 v 19:54 | Upír -_- |  Básničky
Můj drahý příteli,
ty splín zas máš,
špatný jsi v posteli,
zelený se mi zdáš.

Vztáváš ráno jak mrtvola,
a chodíš spát zrovna tak,
ostříhal ses do hola,
nebereš náhodou crack?

Vařím ti slepičí polévku,
důvod ti asi nedošel,
koupím ti do uší nálevku,
já starám se abys nepošel!


Holub

26. dubna 2010 v 19:52 | Upír -_- |  Básničky
Letí...letí...letí...sedne,
krk nakroutí, zadek zvedne,
pomalu v tichu a míru,
vecpe se v jednu dveřní škvíru.

6. kapitola - Guláš

17. listopadu 2009 v 17:13 | Upír -_- |  Akishima
Škrábající se na hlavě, tvářil se jako obvykle - jako štěně zlatého retrývra, když celému táboru oznamoval, že Mortensen se vrátí pravděpodobně až zítra, a že mají volno. Celý den. Jakmile Jonas domluvil, dal rozchod a otočil se, celý tábor vybuchl v nemilosrdný vítězoslavný řev.

5.kapitola (aneb psycho začíná)

16. listopadu 2009 v 15:10 | Upír -_- |  Akishima
Rychle se převlékla do pyžama a zalezla do postele. Usnula.


Stála v chladném kamenném tunelu. I když byly stěny studené jako led, províval jimi mírný teplý vánek. Po stěnách byly v dlouhých intervalech zasazené planoucí pochodně.

Další články


Kam dál